Svatomartinské
Chceme-li se zamyslet nad mladým vínem a jeho postavením na trhu s víny, měli bycho se asi vydat do hluboké minulosti, kdy víno vyráběl vinař především pro sebe, v případě klášterů pro komunitu, v případě panských statků pro krále, knížete či císaře. Vína nepotřebovala žádná speciální označení ani marketing, co však vždy potřeboval jeho tvůrce, byla možnost pochlubit se a porovnat. Proto se od nepaměti scházeli u beček s mladým, sotva dokvašeným vínem, vinaři, aby navzájem porovnali, i pánové, aby ochutnali, jaká kvalita je v příštím roce ve sklenkách čeká...
Svatomartinská tradice mladého vína vznikala již za středověku. Svátek sv. Martina byl tradičním datem, kdy čeleď opouštěla sjednanou službu, dostávala mzdu a hledala si nového hospodáře, případně prodlužovala o další rok smlouvu se stávajícím. Ve stejný den se uzavíraly i smlouvy s obecním pastýřem, ponocným a dalšími lidmi, které zaměstnávaly obce.
Také majitel vinice - šlechtic či zeman - na sv. Martina zasedl se svými vinaři, aby poprvé ochutnali mladé víno a společně zhodnotili uplynulou sezonu. Kvalita mladého vína rozhodovala o tom, zda majitel vinice obnovil se svými vinaři smlouvu na další rok či nikoli. Byl to tedy velmi uvolněný den, ve kterém se hodně slavilo.
Na sv. Martina se již od 15. století konaly tradiční posvícenské hody, jejichž největší a nejtradičnější pochoutka byla pečená husa. Při společném obědě panstva s čeledí dostával čeledín od své hospodyně křídlo, aby celý rok "létal".
Svatomartinská tradice se v "nové době" řídí spíše marketingovými pohnutkami. Vinaři a distributoři vín chtěli postavit protipól 3.čtvrtku v listopadu, během kterého se na celém světě tradičně otvírá mladé francouzské víno Beaujolais Nouveau. Mimochodem tato tradice se zhruba 30letou historií se díky dokonalosti provedení stala jedním z nejlepších marketingových počinů uplynulého století. Umožní tak vinařům z Beaujolais prodat během jednoho týdne, na samém začátku sezóny, dobré 2/3 úrody vína a ještě ho dostat okamžitě zaplacené. Zkrátka sen každého podnikatele! Nevím, zda na počátku obnovení tradice Svatomartinského stály jen tyto ekonomicko-odbytové pohnutky, ale zcela jistě vím, že nazačala šťastně. Zatímco někteří vinaři propagovali svatomartinskou tradici spojenou s mladým vínem a pečenou husičkou, ochranné známky na Svatomartinská vína si zaregistroval Jiří Kopeček. Někteří vinaři tak vyráběli mladá Svatomartinská vína a platili za použití ochranné známky, jiní se rozhodli jít vlastní cestou. Vznikla tak nepřehledná situace, ve které se objevila na trhu mladá vína pod nejrůznějšími názvy: Znovín Znojmo, Vínné sklepy Valtice a Víno Mikulov nabízely Moravavíno Nouveau; Jiří Hort z Dobšic u Znojma uváděl na trh a uvádí dodnes Veselé víno, Sonberk Mladý muškát a Vlastimil Bunža z Bzence zcela originální Bunžolé. Nestejnorodost názvů vedla i k různým termínům uvádění na trh.
Přelomem se stal rok 2005, kdy se Vinařskému fondu ČR podařilo koupit od původního majitele ochranné známky na Svatomartivské víno a spustit novou, společnou svatomartinskou tradici. Jejím společným projevem je uvádění vín na trh dne 11.listopadu v 11.11 hod, pod jednotným názvem Svatomartinské víno. Vinařský fond nabízí vinařům jednotné záklopky na hrdla lahví, připadně i společnou etiketu. Těm, kteří chtějí raději využívat své etikety, potom umožňuje použití loga na těchto etiketách. Vstup mladého vína na trh pak provází i rozsáhlá reklamní a mediální kampaň. Na druhou stranu stanoví i podmínky, které musí všechna Svatomartinská vína splnit. Jako Svatomartinské se mohou vyrábět tři typy vín:
a) bílé - odrůdy Müller Thurgau a Veltlínské červené rané b) růžové - odrůdy Modrý Portugal a Svatovavřinecké c) červené - odrůdy Modrý Portugal a Svatovavřinecké
Jednotlivý typ vína je možno vyrobit z každé uvedené odrůdy či z libovolné směsi (cuvée) uvedených dvou odrůd u každého typu.