Průvodce vinohradnickými půdami
Geologický původ hornin je důležitý pro geology, nikoliv pro vinaře-amatéry. Záleží na tom, zda se dvě jílovité půdy ukládaly v různých érách, když - co se týká vlivu na růst révy - je půda v obou případech podobná? Je-li jedna jílovitá půda těžší nebo více bahnitá, písčitá nebo vápnitá, potom to důležité je, ale existuje odborný žargon, který se používá, hovoří-li se o víně a myslí se přitom na jeho míchání s kamenou drtí.
Albariza
Bílá povrchová půda tvořená usazenými rozsivkami. Vyskytuje se v jižním Španělsku
Aluviální nánosy
Materiál, který byl dopraven vodním (říčním) proudem a uložen. Většina aluviálních půd obsahuje bahno, písek a štěrk a je velmi úrodná
Bastardní půda
Bordeauxský název proměnlivé úrodné, středně těžké, písčito-jílovité půdy
Boulbénes
Bordeauxský název pro velmi jemné křemité půdy, které se snadno sléhají a obtížně obdělávají. Tato slehlá půda pokrývá část plošiny Entre-Deux-Mers
Břidlicová půda
Tvrdá, tmavě šedá, jemně zrnitá a deskovitá hornina vzniklá pod tlakem z jílu, bahna, jílovité břidlice a jiných usazenin. Rychle se ohřívá, dobře udržuje teplo, je vhodná pro mnoho špičková vína, zejména od Mosely
Břidlice
Krystalická, hrubozrnná hornina, která má vysokou tepelnou jímavost, je bohatá na draslík a hořčík, má však nízký obsah dusíku a organických látek
Crasse de fer
Tvrdá pánev bohatá na železo v podloží půdy vyskytující se v oblasti Libornais ve Francii
Čedič (bazalt)
Materiál, na který připadá až 90 % všech vulkanických, lávovitých půd. Obsahuje různé minerály, je bohatý na vápník a sodík, neobsahuje však křemík, nejrozšířenější prvek, a je chudý na draslík
Červená půda, červenice (terra rossa)
Červená, jílovitá, někdy křemičitá (pazourkovitá) sedimentární půda, která se usadila poté, co byly z vápence vyloučeny uhličitany. Často se jí prostě říká "červená půda"
Eolická půda
Usazeniny naváté větrem
Galestro
Toskánský název pro kamenitou, břidlicovou půdu, která se běžně vyskytuje v nejlepších vinicích oblasti
Hlína
Teplá, měkká, drobivá půda s přibližně stejným podílem jílu, písku a prachu. Je ideální pro vína průměrné kvality z vysokých sklizní, pro vína špičková je však příliš úrodná
Horniny
Horniny lze volně charakterizovat jako masu nerostných látek. Je možno specifikovat tři základní typy hornin: vyvřelé, metamorfované (přeměněné) a sedimentární horniny
Humus
Organická hmota obsahující bakterie a jiné mikroorganismy, které jsou způsobilé přeměňovat složité chemické sloučeniny na jednoduché živiny pro rostliny. Humus půdu zúrodňuje; ta by bez něj nebyla ničím víc než jalovou rozpadlou horninou
Jemný prach
Velmi jemná usazenina dobře zadržující vodu. Prach je úrodnější než písek, je však chladnější a špatně se odvodňuje
Jíl
Jemnozrnná jílovitá směs s tvárnými a plastickými vlastnostmi, která výborně zadržuje vodu. Jíl je však také studený, kyselý, má nízké odvodňovací schopnosti a přilnavosti se těžko obdělává. Přebytek jílu může kořenový systém révy dusit, ale určitý podíl malých částic jílu, smíšený s jinými půdami révě prospívá
Jílovitá hlína
Velmi úrodná verze hlíny; ve vlhkých podmínkách se však těžko obdělává, má sklon nasakovat vodu
Kimmeridžská půda
Šedivě zbarvený vápenec, původně identifikovaný u obce Kimmeridge v hrabství Dorset v Anglii, později podle ní i pojmenovaný. Lepkavý, vápnitý jíl, který obsahuje takový vápenec, se často nazývá kimmeridžský jíl
Pazourek
Křemitý kámen, který akumuluje a vyzařuje teplo a často bývá spojován s určitou vůní "střelného prachu", která se občas ve vínech vyskytuje. Skutečně dokázáno to však není a může se jednat o autosugesci degustátora. Objektivně by se tato skutečnost musela prokázat anonymními degustacemi
Křemičitá půda
Obecný termín pro kyselou horninu krystalické povahy. Může být povahy organické (pazourek nebo křemelina) nebo anorganické (křemík). Má dobrou tepelnou jímavost, ale vůbec nezadržuje vodu, pokud se nevyskytuje v jemné povrchové formě v půdách s obsahem prachoviny, jílu a jiných sedimentárních směsí. Polovina oblasti Bordeaux je pokryta půdami tohoto typu
Křemen
Nejběžnější a hojně se vyskytující nerost, který se vyskytuje v různé velikosti a téměř ve všech půdách, i když písek a hrubozrnné spraše ho obsahují největší množství. Křemen má vysoké pH, které snižuje kyselost vína, vyskytuje-li se však ve větších velikostech (jako kamínky nebo oblázky), akumuluje a vyzařuje teplo, což zvyšuje alkoholový potencionál hroznů
Křída
Křída, specifický typ vápence, je měkká, studená, porézní, svítivě bílá, zásaditá sedimentární hornina, která vyhovuje odrůdám s relativně vysokou úrovní kyselosti. Ulehčuje také pronikání odvodňování, současně však zadržuje dostatek vláhy pro výživu révy. Jedno z mála geologických hledisek, které by mělo být dodržováno, je to, které odlišuje křídu od četných tvrdých vápencových hornin, které nemají stejné fyzikální vlastnosti
Ledovcová moréna
Drť nanesená při pohybu ledovců
Lignit
"Hnědé uhlí" Německa a "černé zlato" Champagne je hnědá uhlíkatá hmota tvořící mezistupeň mezi rašelinou a uhlím. Je teplá a velmi úrodná. V oblasti Champagne se doluje a používá jako hnojivo
Lupek
Tepelně jímavá, jemně zrnitá, vrstvená, středně úrodná sedimentární hornina. Tlakem se může přeměnit na břidlici
Oolit
Výraz používaný pro malé, zaoblené vápencové oblázky, které vznikly splynutím velmi malých částeček
Písčitá hlína
Teplá, dobře odvodněná půda s převahou písku, která se snadno obdělává a je vhodná pro rané odrůdy révy
Písek
Drobné částečky zvětralých hornin a minerálů, které obsahují velmi málo vody, ale vytvářejí teplou, vzdušnou půdu dobře odvádějící vodu; tyto půdy se považují za bezfyloxérové
Pískovec
Usazená složená hornina sestávající z částic velikosti pískových zrn, která vznikla buď pod tlakem nebo stmelením různými nerostnými tmely
Porfyr
Rudě zbarvená hornina sopečného původu s vysokým pH
Sedimentární usazená hornina
Jedna ze tří základních forem hornin, obsahující částice písčité, jílovité, vápnité, uhlíkaté, křemičité a na jiném místě uvedených pěti skupin vysrážených solí
Slepenec
Termín používaný pro rozsáhlé teplo pojímající slepence oblázků
Slída
Druhové jméno zahrnující různé křemičité lístkovitě se štěpící nerosty
Slín
Studený vápenitý jíl, který zpožďuje zrání a přidává vínu kyselost
Slínovec
Jílovitý vápenec se stejnými účinky jako slín
Sražené soli
Patřící mezi usazeniny. Kyselá nebo zásaditá voda, která je ve velkých hloubkách pod tlakem, rozpouští různé minerální látky hornin na mořském dnu, které přecházejí do vodního roztoku. Přemístí-li se voda do míst s nižším tlakem nebo dojde-li k jejímu odpařování, minerály již nejsou udržovány v roztoku, vysrážejí se a uvolňují se do vrstev, které se mohou nacházet v hloubkách od několika centimetrů do několika tisíc metrů. Existuje pět skupin: oxidy (kysličníky), uhličitany, sírany, fosforečnany (fosfáty) a chloridy
Štěrk
Široký pojem, který zahrnuje křemičité oblázky různé velikosti. Tato půda je kyprá, zrnitá, vzdušná a poskytuje vynikající odvodňování. Je rovněž kyselá, neúrodná a nutí révu vysílat kořeny hluboko při hledání živin. Nicméně štěrkové vrstvy leží nad vápencovým podložím, produkují vína s vyšší kyselostí než vrstvy, které jsou umístěny nad podložím jílovitým
Tvrdá pánev
Hutná vrstva jílu, která se vytvoří v určité hloubce, je-li v podloží více jílu než ve svrchní vrstvě. Protože tvrdá pánev je neprostupná jak pro vodu, tak i pro kořenový systém, není žádoucí, aby byla příliš nízko pod povrchem. Je-li však umístěna hlouběji, může zajistit snadno přístupnou "vodní hladinu". Písčité, na železo bohaté tvrdé pánve, známé jako železité pánve se obvykle vyskytují v některých částech Bordeaux
Vápenec
Sedimentární hornina sestávající hlavně z uhličitanů. S výjimkou křídy jsou jen některé vápence bílé; ve vinařských oblastech se pravděpodobně ponejvíce vyskytují vápence šedě nebo žlutohnědě zbarvené. Tvrdost této horniny a její schopnost zadržovat vodu je různá, ale jako hornina alkalická zpravidla podporuje tvorbu hroznů z vyšším obsahem kyselosti
Vápnitý jíl
Jílovitá půda s uhličitanem vápenatým, který neutralizuje podstatnou část kyselosti jílu. Jeho nižší teplota rovněž zpožďuje zrání, takže vína pěstovaná na těchto typech půdy mají sklon k vyšší kyselosti
Vápnitá půda
Jakákoli půda nebo směs půd s akumulací uhličitanu vápenatého a hořečnatého. Je značně alkalická, podporuje tvorbu kyselin v hroznech a její pH závisí na obsahu aktivních uhličitanů. Tyto půdy jsou studené, ale dobře zadržují kořenovému systému proniknout hlouběji do půdy a zabezpečují také výborné odvodnění
Velikost částic (zrnitost)
Velikost částic horniny určuje její popisný název. Žádný druh půdy neobsahuje částice jednotné stejné velikosti, ledaže by byla průmyslově upravovaná. Z toho důvodu mohou být všechny popisy pouze orientační, stojí však za to zpracovat nějakou tabulku, protože jinak by nebylo možné z ničeho vycházet Wenthworth-Uddenova stupnice stanoví následující: omleté kameny (větší než 256 mm), valouny (64-256 mm), oblázky (4-64 mm), štěrk (2-4 mm), písek (1/16 mm-2 mm), bahno, naplavenina (1/256 mm-1/16 mm) a jíl, hlína (menší než 1/256 mm). Všimněte se, že dokonce i tato přesná stupnice Wentworth a Udden umožňuje překrývání, a tak částice o velikosti 1/16 mm může být buď písek nebo bahno; samozřejmě jsou v rámci každé skupiny možné podskupiny, protože existuje např. jemný, středně hrubý i hrubý písek a dokonce krupičnatý kal
Vulkanické (sopečné) půdy
Pocházejí ze dvou zdrojů; vulkanické půdy na bázi lávy (vytékající z kráteru) nebo na bázi vulkanického popela (materiál vymrštěný do atmosféry). Asi 90 % hornin a půd vzniklých na bázi lávy obsahuje čedič, ty ostatní obsahují andezit, bitumen, ryolit a trachyt. Hmota vymrštěná do atmosféry měla zpočátku formu kuliček, které ve vzduchu vychladly a spadly na zem jak tuhé částice (pemza) nebo byly vymrštěny jako pevný materiál a ve vzduchu explodovaly do podoby drobných zrníček (tuf)
Vyvřelé horniny
Jedna ze tří základních forem hornin. Tyto horniny jsou tvořeny roztavenými nebo částečně roztavenými materiály. Většina vyvřelých hornin je v krystalické formě
Železňák
Tvrdá, písčitá pánev, bohatá na železo
Žula
Tvrdá hornina bohatá na minerály, která rychle akumuluje teplo a udržuje ho. Obsahuje 40-60 % křemene a 30-40 % živce + slídu nebo amfibol a různé jiné minerály. Má také vysoké pH, které snižuje kyselost vína. V důsledku toho je nejlepším typem půdy pro kyselé hrozny Gamay. Je důležité poznamenat, že půda obsahující granit je směsí písku (částečně pocházejícího z rozpadu křemene a částečně z rozkladu živce se slídou nebo amfibolem), jílu a různých uhličitanů nebo křemičitanů, které vznikly zvětráním živce, slídy nebo amfibolu
Máte po ruce nějaké své fotografie druhů půd zde popsaných, chcete je zveřejnit a podílet se tím na tvorbě tohoto webu? Posílejte své příspěvky na ancek@centrum.cz a já je rád uveřejním.
Převzato z knihy Nová encyklopedie vín od Toma Stevensona, Knižní klub 2001