Mezi české patrony révy vinné, vína, vinohradníků a vinařů a zároveň patrony naší země patří mladistvý sicilský mučedník a patron pražské katedrály svatý Vít, zvaný též Vito nebo Guy (297 - 304), naše nejstarší světice svatá Ludmila (+ 921 Tetín) a především po zásluze nejvíce uctívaný svatý Václav (kolem 907 - 28. září 935).
Václavova babička, svatá Ludmila, byla pokřtěna spolu se svým manželem Bořivojem na dvoře velkomoravského vládce Svatopluka. Odsud si údajně přivezla jako dar soudek dobrého moravského vinařství. Pocházela z mělnického rodu Pšovanů a bývá spojována s počátky mělnického vinařství. V nedomicích u Mělníka nechala podle legendy založit jednu z prvních českých vinic, kde se o révu vinnou naučil pečovat její vnuk, svatý Václav.
Hlavní patron Země české a nejvýznamnější Přemyslovec svatý Václav se narodil patrně v roce 907 ve Stochově. Byl synem knížete Vratislava I. a Drahomíra. O křesťanskou výchovu budoucího panovníka se starala především jeho babička, svatá Ludmila.
Václav byl vzdělán ve slovanském písmu, na škole v Budči se později naučil i latinsky a řecky. Proslul svou mimořádnou vzdělaností a zbožností. Při návštěvě svého bratra Boleslava ve Staré Boleslavi byl Václav zavražděn, přičemž skutečné důvody jeho smrti nejsou zcela jasné.
Podle legendy svatý Václa sám révu vinnou pěstoval, sklízel hrozny a lisoval je. Na vinohradě a při přípravě hostie a mašního vína mu často pomáhal věrný přítel Podiven. Rovněž k Podivenovu životu se váže řada zajímavých legend. Například, že v zimě kráčel za svatým Václavem v jeho stopách ve sněhu, aby se zahřál. Po Václavově smrti byl jeho sluha Podiven oběšen v lese u Staré Boleslavi. Podle legendy zůstalo jeho tělo po celé tři roky zcela neporušené. Teprve pak bylo sňato ze stromu a pohřbeno v kostele svatého Víta na Pražském hradě, jako tělo Václavovo.
Ve starých legendách se o Václavovi dočítáme, že "jsa již knížetem, obdělával vinici vlastnoručně bez studu, by v hojnosti bylo vína k obřadům svatým". Z těchto legend vyplývá, že Václav pravděpodobně byl náš jediný panovník, který osobně révu vinnou sázel, pečoval o ni, hrozny sklízel, lisoval a vyráběl z nich víno. Zřejmě šlo o zájem motivovaný spíše jeho pověstnou zbožností než požitkem z pití božského moku.
Vinaři našli ve svatém Václavovi, českém zemském patronovi, ochránce před nepřízní počasí. Datum jeho smrti 28. září, tedy v období vinobraní, ještě upevňuje jeho postavení jako patrona vinohradníků i vinařů. Usnesení Litoměřické obce z roku 1676 se svatý Václav dokonce stal "nejvyšším perkmistrem" (supremus magister vinearum).
Zdroj: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 2.díl, Vilém Kraus, Zuzana Foffová, Bohumil Vurm; Praga Mystica 2008
