Spojení Ježíše Krista s révou vinnou, hrozny a vínem je mnohovrstevné a pestré. V díle Vitis mystice, které pravděpodobně napsal svatý Bonaventura, je pěstební cyklus révy vinné přirovnán k životu Kristovu. Jednotlivé části rostliny symbolizují stěžejní události z jeho života, sedm bolestí i radostí Spasitele. Keř révy vinné a jeho plody jsou často spojovány také s Ježíšovou matkou, Pannou Marií: "Jako réva vinná jsem se zazelenala milostí a mé květy přinesly ovoce slávy a bohatství."
Ve středověku se objevilo téma mystického lisu, v němž stojí Kristus a z něhož proudí krev do kalichů církevních hodnostářů. Sám svatý Augustin přirovnal Krista k hroznu ze Země zaslíbené, který byl dán do lisu.
Ve výtvarném umění se někdy objevuje Kristus ukřižovaný na stromě života v podobě keře révy vinné. Motiv vychází z legendy, podle které zasadil anděl do Adamovy lebky na Golgotě semínko ze stromu života, a z něj vyrostl strom, na němž byl Spasitel ukřižován.
První z projevů Kristova božství a schopnosti konat zázraky byla přeměna vody ve víno při svatební hostině v Káni Galilejské. Stalo se tak třetího dne svatby po naléhání jeho matky Panny Marie. Na Kristův pokyn naplnili služebníci velké kamenné nádoby vodou, ve kterých zázračnou přeměnu uskutečnil. Hlavní ceremoniář ženichovi s údivem řekl: "Každý podává lepší víno jako první a potom, když již lidé mají upito, to horší; ale ty sis ponechal to nejlepší nakonec."
Ježíšův zázrak proměny vody ve víno údajně zopakovali další křesťanští divotvůrci, například patronka Paříže svatá Jenovéfa (Genevieve), která při stavbě kostela svatého Diviše (Denis, Dionýsos), přeměnila vodu v zednické putýnce ve víno, aby se prací vyčerpaní dělníci měli čím posilnit. Zázračného vína neubývalo a došlo teprve tehdy, když byl kostel dostavěn. U příležitosti svého svátku 3. ledna je proto uctívána nejen jako ochránkyně Paříže, žen, pastýřů a kloboučníků, ale též vinařů.
Za vinařského patrona je paradoxně někdy považován svatý Jan Křtitel, asketa žijící v divočině, který proslul mimo jiné i tím, že nikdy víno nepil. Ke dni narození svatého Jana Křtitele, 24. června, se tradují některé vinohradnické pranostiky.
Když hrozníček aspoň dopoledne na svatého Jana odkvete, tedy ještě uzraje. Výtečné víno dá, co čtrnáct dní okolo svatého Jana odkvétá. Do Jana Křtitele v dobrém roce polovic odkvetou vinice. Kvete-li réva do Jana Křtitele, bude hojně vína.
Někteří obchodníci s vínem a vinárníci ve Francii uznávají za svou patronku svatou Máří Magdalenu, Kristovu společnici, které je zasvěcen svátek 22. července. Raná odrůda pojmenovaná po ní Madeleine royale je u nás známá jako Majdalénka. Její šlechtění s Ryzlinkem rýnským dalo zrod oblíbené odrůdě Müller Thurgau.
Přestože Panna Marie není považována za vinařskou patronku, jsou po ní pojmenovány mnohé vinice, které jako Matka Boží ochraňuje. Svátek Nanebevzetí Pany Marie se slaví 15. srpna, tedy v období před začátkem sklizně. Není tudíž divu, že se k němu tradují některá lidová rčení.
Z dvanácti Ježíšových apoštolů jsou považováni za patrony vína svatý Bartoloměj a svatý Jan Evangelista. Svátek učedníka Bartoloměje je slaven 24. srpna, kdy začíná sklizeň některých raných odrůd révy. Následuje tak o dva týdny později než svátek slavnějšího vinařského patrona, svatého Vavřince. Proto i Bartoloměj bývá někdy považován za ochránce vinobraní. Dalším důvodem může být rovněž jeho atribut, koželužský nůž, který připomíná nůž vinařský.
O apoštolu Janovi, autorovi čtvrtého evangelia Nového zákona, se traduje, že vypil pohár otráveného vína, avšak jed na něj neúčinkoval. Snad proto se na jeho svátek světí víno. Oslava svatého Jana připadá v západní liturgické tradici do doby vánoční, neboť má svátek 27. prosince. Tradičně je svátek spojen s žehnáním vína, jak dokládá rčení "pít na lásku svatého Jana", neboť právě apoštol Jan ve svém 1. listu uvádí, že "Bůh je láska" (1. epištola svatého Jana 4,16)
Zdroj: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 2.díl, Vilém Kraus, Zuzana Foffová, Bohumil Vurm; Praga Mystica 2008
