Ostatní vinařští patroni
Amand (okolo 584, Poitou - asi 679, Elnone)
Je známý jako Amandus, Amand z Maastrichtu nebo Amand Francouzský a slaví svůj svátek 6. února (dříve 1. února). Již ve věku dvaceti let se stal přes odpor své rodiny poustevníkem. Jeho odhodlání šířit křesťanskou víru z něj učinilo misionáře v hodnosti biskupa. V Belgii založil několik klášterů. Pro nás je Amand významný tím, že někdy mezi roky 625 a 630 vedl první křesťanskou misií, která se zřejmě dostala až na naše území, pravděpodobně na jižní Moravu.
Tradičně je uznáván jako patron chmelařů, pivovarníků, výčepních a v neposlední řadě i vinařů a obchodníků s vínem. Vinařským patronem se zřejmě stal proto, že strávil mnoho času v krajích, kde se tradičně pěstovala réva vinná a vyrábělo víno.
Antonín ze Sorrenta (+ 830)
Benediktinský mnich Antonius se po zničení kláštera Monte Cassino uchýlil do samoty nedaleko Sorrenta, kde je uznáván jkao městský patron a kde působil jako opat u Svatého Agrippina. Jeho svátek se slaví 14. února. Stal se jedním z patronů italských vinařů, neboť podle tradice na západním pobřeží Itálie révu vinnou pěstoval.
Barachisius a Jonáš (umučení 24. prosince 327, Hubaham, Persie)
Svátek svatých Barachisia (Berikjesu) a Jonáše se slaví 29. března. Tito dva bratři a svatí mučedníci se narodili v Beth-Asa v Persii. Jednoho dne se vypravili do města Hubaham, aby ulehčili osudu křesťanů uvězněných pro svou víru během vlády krále Sapora II. Byli však sami zajati a k smrti mučeni, neboť odmítli pohanský kult slunce, luny, ohně a vody.
O jejich umučení se dochoval záznam očitého svědectví. Zatímco Barachisiovi prolili Peršané hrdlem hořící síru a smůlu, Jonášův osud byl ještě hrůznější. Nejprve ho tloukli holemi, vrazili mu kůl do břicha a zanechali v mrazu ve vodní nádrži. Když tuto úděsnou noc překvapivě přežil, usekli mu prsty u rukou i nohou a rozdrtili jeho tělo ve vinařském lisu. Pro jeho úděsný konec se oba bratři stali patrony vinařů.
Davinus Peregrinus (+ 1051, Lucca, Itálie)
Arménský poutník a poustevník Davinus (Dalidus) se vydal na poutní cestu do Říma a španělské Compostely. Cestou se zastavil v italské Lucce, kde podlehl smrtelné nemoci. Podle legendy nad jeho hrobem vyrostl keř révy vinné. Na některých vyobrazeních proto vyrůstá z jeho hrobu réva, jejíž hrozny léčí nemocného.
Elpidius (4. století)
Někdy bývá nesprávně zaměňován s francouzským biskupem, svatým Elpidiem z Lyonu. Elpidius (Elpidio) byl po dvacet let poustevníkem v jeskyni poblíž Kappadokie v dnešním Turecku. Zemřel přirozenou smrtí a jeho pozůstatky jsou uloženy ve městě San Elpidio v italské Anconě. Svátek slaví 2. září a bývá zobrazován s révovým listem. Jeho atributem je keř révy vinné kvetoucí v zimě.
Friard (511 - 577)
Francouzský poustevník Priard žil na ostrově Vindnentu (Vindunet, Vindomitte) u Nantes. Svátek slaví 1. srpna a nejčastěji je popisován zázrak, kdy s pomocí modlitby odehnal vosy, které napadaly jeho trýznitele. Podle legendy též zarazil do země hůl, z níž vyrašila réva a dala nádherné hrozny.
Goar (+ okolo 575)
Narodil se v 6. století ve francouzské Akvitánii. V roce 519 odešel do německého Travíru a stal se poustevníkem v klášteře v Oberweselu na Rýnu. Měl pověst svatého muže, který má věštecký dar a činí zázraky. Mezi neobyklé Goarovy zázraky patřilo zavěšení klobouku na sluneční paprsek. Několik století po Goarově smrti postavil císař Karel Veliký na místě jeho poustevny na levém břehu Rýna mezi Weselem a Boppardem mohutný kostel, okolo kterého vyrostol město. Svátek slaví 6. července a je patronem hoteliérů, hrnčířů a vinohradníků.
Gratus (+ okolo 470)
Jeho rodina pocházela z Řecka, ale vzdělání získal v Itálii. Někdy po roce 451 se stal prvním biskupem v italské Aostě. Věnoval se charitě a legendy hovoří o tom, že vykonal mnoho zázraků. Svátek slaví 7. září a mezi jeho atributami patří mimo jiné i hrozny. Říká se, že ochraňuje vinohrady před nepřízní počasí, zvláště před krupobitím.
Martin z Tours (316 - 8. listopadu 397)
Jeden z nejznámějších vinařských patronů, svatý Martin (Martin Milosrdný, Sláva Galie), byl synem pohanského římského důstojníka. Narodil se roku 316 v horní Panonii na území dnešního Maďarska, ale vychován byl v italské Pávii. Ve věku patnácti let se stal římským vojákem a sloužil ve zvláštní jednotce, která chránila císaře. Později byl převelen jako jezdecký důstojník do Galie (dnešní Francie).
Ještě jako římský voják daroval za jedné chladné noci v Amiens polovinu svého pláště promrzlému žebrákovi. Následně se mu zjevil Kristus oděný právě tímto pláštěm. Proto se nechal pokřtít a jako křesťan odmítl zabíjet. Zanedlouho byl propuštěn z římské armády a stal se žákem svatého Hilaria z Poitiers.
Deset let žil jako poustevník a posléze založil vůbec první mužský klášter v Galii. Roku 372 se stal biskupem v Tours. Ostře vystupoval proti pohanským zvykům a proti kacířům, i když odsuzoval jejich popravování. Vykonal mnohé zázraky, mezi něž patřilo též vyléčení malomocných a vzkříšení člověka z mrtvých.
Zemřel 8. listopadu roku 397 a byl pohřben o tři dny později, 11. listopadu, na svou žádost na hřbitově chudých. Stal se mimo jiné i patronem vinohradníků a vinařů a k jeho svátku se tradují některé pranostiky.
Podle světce se jmenuje období pěkného počasí, které někdy přichází kolem 11. listopadu. Toto "léto svatého Martina" je evropských protějškem amerického "indiánského léta". Vedle vinařů a vinohradníků je patronem vojáků, koní, jezdců, žebráků a hus. Jeho atributy jsou ohnivá koule a husa.
O svátku svatého Martina majitel vinice tradičně usedl s vinaři, aby s nimi ochutnal své mladé víno a rozhodl se, zda s nimi obnoví smlouvu na další rok. Na svatého Martina se také konají hody, jejichž neodmyslitelnou součástí je pečená husa.
Takzvané "Martinské víno" nebo "mladé víno" přichází na trh v době svátku svatého Martina. Mladé víno z poslední sklizně je určeno pro okamžité pití, nikoliv k archivování, a jeho půvab spočívá ve svěžesti a lehkosti. Již několik let se díky snažení mladým vínům pod značkou "Svatomartinské". Mezi vinaři se dodnes udržuje dávná tradice, že až do svátku svatého Martina se mladým vínem nepřipíjí, "neťuká".
Medard (456, Salency - 8. června 545)
Medard (Medardus, Medard z Noyonu) se narodil okolo roku 456 v Salency ve francouzské Pikardii ve vznešené rodině. V mládí byl Medard zbožný a pilně se vzdělával v Saint-Quentinu. Roku 530 se stal biskupem ve Vermandu, o rok později v Noyonu a v rocce 532 v Tournai.
Po své smrti 8. června roku 545 se stal jedním z nejvíce uctívaných biskupů a vyprávěly se o něm mnohé legendy. Podle jedné přiměl svou modlitbou zloděje hroznů, aby od svého úmyslu upustili. Jiná, díky které se stal patronem dobrého počasí, vypráví, jak mladého Medarda ochránil vznášející se orel svými křídly před deštěm. Podle legendy déšť na jeho svátek 8. června znamená dalších čtyřicet mokrých dní a slunce čtyřicet slunných dní. Stal se tak ochráncem před špatným počasím a patronem vinohradů.
Mitrius (+ 314)
Řecký otrok a svatý mučedník Mitrius (Metrius, Metre, Mitre) byl týrán jak svým despotickým pánem, tak ostatními otroky. Nakonec byl pro svou víru za vlády císaře Diokleciána popraven. V Aix-en-Provence pečoval o rozsáhlé vinice. Tento provensálský patron bývá zobrazován, jak dává hrozny chudému muži, aby se nasytil.
Morand (+ 1115)
Narodil se do vznešené rodiny v německém Wormsu. Podnikl poutní cestu do španělské Compostely a posléze vstoupil do benediktinského kláštera v Cluny. Okolo roku 1100 byl vyslán do Alsaska jako poradce hraběte Frederika Pferze. Zemřel v roce 1115 a jeho svátek připadá na 3. června.
Morand je uctíván pro mnohé zázraky, které vykonal. Patronem vinohradníků a vinařů se stal díky tomu, že v době svého půstu jedl denně jeden hrozen.
Otmar (+ 16. listopadu 759)
Kněz Otmar (Othmar, Audomar) získal své vzdělání ve švýcarské Rhaetii, kde působil v kostele svatého Florina. Svoji životní pouť skončil roku 759 ve vězení hradu Bodmann na ostrově Werd na řece Rýnu, u švýcarského Bodamského jezera, kam ho nechali vsadit pozemků chtivá hrabata Warin a Ruodhart.
Otmar je dodnes jedním z nejpopulárnějších švýcarských svatých a jeho svátek připadá na 16. listopadu. Legenda hovoří o tom, že Otmar dával chudým jídlo ze soudku, který byl vždy plný bez ohledu na to, kolik z něj vzal. Proto bývá svatý Otmar zobrazován se soudkem vína.
Tryfon (+ okolo 250)
V řecku dodnes oblíbený mučedník Tryfon (Tryphon, Trypho) se narodil ve Frýgii na území dnešního Turecka. Podle některých legend byl pasáčkem hus někde okolo města Apamea v dnešní Sýrii. Za rozšiřování křesťanské víry a obrácení pohanů byl pronásledován a za vlády císaře Decia byl v Nikaie (Nicea) popraven.
Jeho svátek se slaví 10. listopadu (v ortodoxní církvi 1. února). Je zobraován, jak drží zahradnické nůžky a bývá spojován s péčí o sady i vinohrady. Vinaři severního Řecka mu vzdávají hold v mnoha zvycích a oslavách.
Urban z Langres (327 - okolo 390)
Biskup Urban z Langres bává často zaměňován se svatým papežem Urbanem I. Úloha vinařského patrona přísluší však spíšu tomuto, v církevní hierarchii níže postavenému Urbanovi. Roku 374 se stal šestým biskupem ve francouzském městě Langres, kde prožil podstatnou část svého života. Na rozdíl od mnoha vinařských patronů zemřel přirozenou smrtí.
Svátek Urbana z Langres se slaví 2. dubna a v Langres také 23. ledna. Je často zpodobňován s hrozny nebo révou. Podle legendy se zachránil život tím, že se před svými pronásledovateli ukryl za keřem révy vinné. Pomohli mu místní vinaři, kteří díky němu přestoupili na křesťanskou víru. Urban se stal patronem města Langres a Dijon. Jako patron vinohradníků, vinařů a obchodníků s vínem je uznáván především v Burgundsku.
Urban I. (+ 23. května 230)
Obyvatel Říma Urban vykonával papežský úřad od roku 222. Zemřel jako mučedník dne 23. května roku 230 a byl pohřben o dva dny později v katakombách svého předchůdce Kalixta v Římě. Svatý Urban bývá zobrazován s tiárou na hlavě a jeho atributem je hrozen, keř révy vinné nebo soudek s vínem, přestože jeho spojení s révou a vínem není zřejmé. Někdy bývá atributem svatého Urbana i meč, který připomíná jeho mučednickou smrt.
Podle některých badatelů je důvodem ke spojení světce s vínem pouze skutečnost, že jeho svátek býval prvním svátkem světce v teplém období, kdy réva začíná kvést. Svátek Urbana připadá na den jeho pohřbu 25. května.
Vavřinec (+ 10. srpna 258)
Vavřinec (Laurence, Laurent, Laurentius, Lawrence, Lorenzo), jeden z nejpopulárnějších středověkých svatých, se narodil ve španělské Huesce. V Římě dosáhl církevní hodnosti arcijáhna a stal se správcem církevního majetku. Žil však v poněkud nešťastné době. Roku 258 postavil císař Valerián křesťanství mimo zákon a nechal popravit vůdčí osobnosti církve včetně Vavřince.
Podle legendy stačil Vavřínec před svou mučednickou smrtí ještě rozdat chudým církevní majetel, který měl propadnout císaři. Za tento čin byl odsouzen k pomalé smrti upečením na roštu. V poněkud morbidním duchu se pro svůj dramatický skon stal patronem kuchařů. Určitou úlevu přináší zjištění současných badatelů, kteří se shodují, že nebyl upečen, nýbrž sťat.
Podle Vavřince je nazvána i u nás velice rozšířená modrá odrůda a její červené víno Svatovavřinecké. V době jeho svátku, kolem 10. srpna, začínají vyzrávat hrozny. Od tohoto dne bývají konány slavnosti "zarážení hory" symbolizující zákaz vstupu do vinohradu až do vinobraní. Ústřední roli hraje "hora", dlouhá tyč s ozdobeným horním koncem, která symbolizuje samotnou "horu" s vinicemi, které mají být ochráněny.
Starý rituál "zarážení hory" přivolává "ochranu shúry", vyšší moc zabraňující nežádoucímu poškození úrody. Obřad, který má spíše pohanský charakter, se většinou konal v předvečer svátku Narození Panny Marie, tedy 8. září.
Vincenc ze Zaragozy (+ okolo 304, Valencie)
Svátek svatého Vincence připadá na 22. ledna, kdy ho zároveň slaví tři svatí Vincencové. Za patrona vinohradníků a vinařů je však uznáván mučedník Vincenc ze Zaragozy. Stejně jako v případě svatého Vavřince, byla jeho rodištěm španělská Huesca. Za svou víru byl uvězněn ve Valencii. S Vavřincem sdílel jako osud, tak i způsob mučení, proto je rošt také jeho atributem. Je uznávaným svatým ve Španělsku a v Portugalsku.
Dokonce i na jižní Moravě se donedávna udržoval zvyk, že na svatého Vincence vinaři otevírali své sklepy. Prvního člověka jdoucího kolem pak počastovali vínem, což jim mělo zaručit hojnou úrodu. V některých obcích se v ten den sloužila mše za vinaře. V neposlední řadě pak byl svátek důvodem k posezení ve sklepě.
Walter z Pontnoise (okolo 1030 - 1095 nebo 1099)
Walter Gautier se narodil ve Francouzské Pikardii. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání a stal se profesorem filozofie a rétoriky. Později vstoupil do benediktinského opatství v Rebais-en-Bre. Odmítl nabídku krále Filipa I., aby se stal opatem nového kláštera v Pontnoise. Dokonce se vypravil do Říma, aby ho papež Řehoř uvolnil z jeho úřadu a on mohl žít ústraní. Pro své vysoké mravní nároky se často dostával do konfliktů. Jeho svátek připadá na 8. dubna, někde na 17. února. Stal se patronem vinařů a obchodníků s vínem.
Celá řada dalších světců je v různých evropských zemích považována za vinařské patrony, aniž by k vinohradnictví či vinařství měli přímý vztah. Mezi ně patří svatý Alfons, svatý Cyriak, též Cyriacus (+ 303), svatý Florián (+ 304), svatý Gothard (+ 1038), svatý Kilián, svatý Materna, svatý Remigius, svatý Roch neboli Rocco (1295 - 1327), spolumučedník svatého Vavřince svatý papež Sixtus II. (+ 258), svatý Theobald a svatý Verner.
Ze ženských svatých jsou uváděna svatá Odilia (660 - 720), alsaská abatyše a léčitelka, a v Bratislavě narozená svatá Alžběta Durynská (1207 - 1231), která bývá zobrazována, jak podává džbánek vína nemocnému.
Zdroj: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 2.díl, Vilém Kraus, Zuzana Foffová, Bohumil Vurm; Praga Mystica 2008