Pohanští patroni
Réva vinná a víno měly odedávna mimořádné postavení. Již v předkřesťanských dobách k révě a vínu lidé vzhlíželi s úctou. Není tedy divu, že pro vznik dobrého vína je žádoucí božská přízeň. Nebylo starověkého národa, který by nežádal nějakého boha či bohyni o ochranu vinohradů a úrody či o zdařilou výrobu vína a jeho výhodný prodej.
Mezopotamská bohyně Siduri, "šenkýřka na konci světa", je spojována především se zdárným kvašením opojných nápojů. V mezopotamských eposech byla réva vinná označována jako keř bohyně Siduri. Ve slavném Eposu o Gilgamešovi se dočítáme, že šenkýřka bohů Siduri dokonce zrazovala reka Gilgameše od hledání nesmrtelnosti a snažila se ho přimět, aby se raději soustředil na radosti hmotného života.
Jinou z dávných bohyní je sumerská bohyně Geštinanna, která v mýtech vystupuje jako božská básnířka a vykladačka snů. Jedno z jejích jmen bylo Nebeská réva vinná.
Zajímavou ochránkyní vinohradů je perská bohyně-matka Spenta Armaiti (Spandermat, Spandermad, Spendarmaz). Její ochrana se vztahovala na veškerou zem a ona sama ztělesňovala nejen mateřskou ochranu, ale také ducha lásky a oddanosti. Slavnosti bohyně připadaly na měsíc únor a byly jakousi přípravou na nadcházející jaro.
Víno hrálo významnou roli i v kolébce evropské civilizace. Ve starém Egyptě bylo víno zpočátku nápojem bohů, králů a vyšších společenských vrstev. Bůh zemědělců Osiris byl podle filozofa Plutarcha prvním, kdo ochutnal víno a učil lidi pěstovat révu vinnou. Podle egyptského mýtu otěhotněla Osiridova žena, bohyně Isis (Eset), právě po požití hroznů a porodila boha jménem Horus. Tmavě modré hrozny byly pak v Egyptě nazývány Horovy oči.
Egyptská bohyně mateřství, plodnosti a sklizně Renenut (Renenunet, Termuthis, Ernutet, Renenet) byla uctívána v podobě hada. Jako kobra chránila faraony a svým pohledem dokázala přemoci všechny nepřátele. Byla také zárukou bohaté úrody a hojnosti. Později splynula s bohyní Isis (Eset) a Řekové ji nazvali Thermouthis. Vesničané ji uctívali jako Paní úrodných polí a na polích i ve vinicích jí stavěli svatyňky.
V Palestině byla sklizeň hroznů spojena s hlavními židovskými svátky. Víno bylo odjakživa užíváno nejen jako nápoj, ale také jako lék a přinášelo se za oběť bohům. Ve Starém zákoně nalézáme celou řadu odkazů na révu a víno. Nejznámější postavou z Bible spojovanou s vínem je praotec Noe, který spolu se svou rodinou přežil biblickou potopu světa. Přistál na hoře Ararat a událost oslavil nestřídmým pitím vína. Přestože vinu očividně značně holdoval, patronem vína se nikdy nestal.
Nejčastěji zobrazovaný výjev z Bible v souvislosti s révou vinnou ukazuje dvě postavy nesoucí na tyči ohromný hrozen. Motiv nacházíme mimo jiné v městských znacích obcích Vejprty a Blučina. Zobrazuje scénu, kde Mojžíš vedoucí svůj lid z egyptského zajetí vyslal zvědy do země kanaánské. Mojžíšův bratr Áron a Jozue, jeho nástupce, nesou ohromnou ratolest s hroznem, kterou z průzkumné cesty donesli jako důkaz výjimečné plodnosti Země zaslíbené.
Dionýsos
U Řeků hrála réva vinná klíčovou roli jakožto symbol nespoutanosti a opojnosti. Jejich kult boha Dionýsa jako patrona vína zůstává nepřekonán. Dionýsos je velmi odlišný od všech ostatních velkých řeckých bohů. Je považován za prastarého thráckého boha, který se do Řecka dostal buď přímo z Thrákie (dnešní Bulharsko), nebo z Frýgie (dnešní Turecko). Římané přijali řeckého Dionýsa do svého panteonu a dali mu jméno Bakchus.
Podle mýtu svedl vládce Olympu Zeus kněžku Semélé, dceru thébského krále Kedma. Žárlivá Diova manželka Héra způsobila, že jeden z Diových blesků usmrtil nešťastnou Semélé v šestém měsíci těhotenství. Zeus však vyprostil nenarozené dítě z milenčina lůna a zašil si jej do stehna, kde plod donosil. Dítě pak dostalo jméno Dionýsos "dvakrát narozený". Aby unikl úkladům žárlivé Héry, byl Dionýsos vychováván svými pěstouny nejprve v dívčích šatech a posléze v přestrojení za kůzle.
Jiný mýtus vypráví o tom, jak byl mladý Bakchus unesen a zaživa roztrhán Titány. Nicméně v podzemní říši mrtvých došlo k jeho znovuzrození. Na základě tohoto mýtu si Římané představovali, že bůh vína je přítomen v hroznech a při jejich drcení je roztrhán. K jeho znovuzrození dochází v přítmí vinného sklepa, kde se převtělí do moštu a posléze do vína.
Dionýsos, původně bůh plodnosti, se stal bohem vína, vinařství a nespoutaného veselí. Řekové i Římané ho zobrazovali jako mladíka i jako starce s korunou z listů révy vinné a hroznů kolem hlavy, jak jede na voze taženém leopardy, tygry nebo kozly. Je spojován s podivným davovým šílenstvím, umocňovaným opojnými nápoji, k němuž docházelo při dionýsovských slavnostech. Boha doprovázel průvod Satyrů hrajících na píšťaly a oblečených do zvířecích kůží. Při rituálech pořádaných na jeho počest nosili Dionýsovi obdivovatelé obrovský falus. Prudké běsnění, ke kterému docházelo při rituálních shromážděních, bylo považováno za "božské šílenství".
Významnou roli v uctívání Dionýsa hrály ženy. U obřadů nesměl být přítomen žádný muž. Jejich "zběsilost" neboli mania zahrnovala širokou škálu od zběsilosti milostné přes věšteckou po zuřivou. Proto byly označovány jako mainades, mainady či podle římského výrazu bakchai, bakchantky. Jejich rituální orgie, zahrnující víno, hudbu a tanec, se nazývali bakchanálie. Pro umělce italské renensance byl Bakchův vášnivý duch protikladem střízlivého, jasného rozumu, zosobněného řeckým slunečním bohem Apollonem.
Sucellus a Ódin
Můžeme se jen dohadovat, který z keltských bohů by mohl být patronem vína. Jeden z nejvíce uctívaných keltských bohů Sucellus (Tlukoucí) byl často zobrazován podobně jako germánský bůh nebe, hromu, deště, plodnosti, rybářů a zemědělců Thor (Hrom), s kladivem v ruce. Sucellus byl uznáván také jako léčitel, vládce sil života i smrti a pokladů země, aby přírodu probouzel ze zimního spánku. Mezi jeho hlavní atributy patří vedle kladiva i džbánek či pohár, který býval v Burgundsku, v údolí řeky Rhony a v okolí řeky Mosely zobrazován v podobě sudu. Proto je někdy považován za patrona vinařů, pivovarníků a bednářů.
Starší německá literatura mezi vinařskými patrony uvádí i německého pohanského boha Ódina (Wodan, Wotan), hlavního boha severského panteonu. Je bohem extáze, extatického básnění a kouzel. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit i čarovat. Obětoval se pro lidstvo, aby získal písmo, runy, a jedno své oko dokonce vyměnil za moudrost.
Zdroj: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 2.díl, Vilém Kraus, Zuzana Foffová, Bohumil Vurm; Praga Mystica 2008